Historie homeopatie

Počátky homeopatie nalézáme již u Hippokrata, který hlásal Similia similibus curantur. Podobní činitelé, kteří nemoc vyvolávají, ji také léčí. Hippokrates ale neměl dostatečné znalosti o lécích a jejich použití.

K obdobným závěrům pak dospěli ve Starověkém Římě lékař Galénos ve 2. století n. l. a později v 16. století i švýcarský lékař a alchymista Paracelsus, vlastním jménem Phillipus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim.

O homeopatii tak, jak ji známe dnes, se zasloužil především německý lékař Samuel Hahnemann. Žil v letech 1755 – 1843. Na univerzitě v Lipsku vystudoval medicínu a chemii. Byl však znechucen tehdejšími postupy léčby, jako bylo používání drastických projímadel, pouštění žilou, aj. Přestal tehdy léčit a zabýval se výzkumem, překladem knih a vyučoval cizí jazyky. Při překladu díla o chinovníku od lékaře Williama Cullena začal sám na sobě zkoušet účinky chininu. Z kůry chinovníku se získává chinin, který se používá jako lék na malárii. Po vyzkoušení léku zjistil Hahnemann, že u zdravého pacienta vyvolá chinin stejné příznaky, jako má u nemocného malárie. Hahnemann začal tedy zkoušet různé látky a jejich účinek na lidský organismus a z toho poté vyvozoval jejich použití u nemocných. Tento systém léčení podobného podobným nazval lékař Homeopatií.

Samuel Hahnemann začal znovu léčit, ovšem odlišným způsobem než bylo tehdy zvykem. Pacientům dával na nemoc vždy takový lék, který se co nejvíce svým působením na zdravého jedince podobal příznakům dané nemoci. Měl mnoho odpůrců mezi tehdejšími lékaři a lékárníky. Jako jediný tenkrát používal vždy jednosložkové přípravky, nemíchal více látek dohromady jako ostatní.

Lékaře však znepokojovaly vedlejší nežádoucí účinky, které se často během léčby objevovaly. Zkoušel tedy látky co nejvíce naředit. Bohužel s vyšším ředěním bylo spojeno nejen méně nežádoucích efektů ale i menší účinnost preparátů. Hahnemann tedy vymyslel nový způsob přípravy homeopatik. Po každém naředění léčivý přípravek protřepal. Takto vyrobená léčiva pak nazval jako potenciovaná.

Experimenty zjistil, že léčiva vyráběná ředěním a následným protřepáváním nemají žádné nežádoucí efekty a dokonce vlastní účinek silnější než původní přípravky

V letech 1811 – 1821 vydal první, šestidílnou Materii Medicu neboli Čisté učení o lécích, kde velmi podrobně rozepsal l66 léků. Za jeho největší dílo bývá považována kniha Organon léčebného umění.

Samuel Hahnemann zemřel v Paříži v r. 1843, kdy už byla homeopatie rozšířená po celé Evropě, Asii i Americe.

V 19. století v USA patřili k nejvýznamnějším homeopatičtí lékaři Constantin Hering a James Tyler Kent.

V Londýně r. 1849 založil lékař Frederick Quin první homeopatickou nemocnici. Po objevu sulfonamidů - prvních antibiotik - byla homeopatie zatlačena do pozadí.

Svého významu homeopatie opět nabyla v 50. letech 20. století. V České republice byla až do r. 1989 homeopatická léčba zakázána. Od té doby bylo přeloženo mnoho homeopatických publikací do češtiny. Podle zákonu o léčivech č. 79 / 1997 homeopatika jsou léčiva a mají svou kapitolu v Českém lékopise. Je možno zakoupit homeopatika ve většině lékáren jako volně prodejné léky. Při České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně byla založena Česká komora klasické homeopatie. Velmi oblíbená je homeopatie ve Francii, v UK, v Asii i Americe.