Veterinární homeopatie

Principy homeopatické léčby jsou shodné jak u lidí, tak u zvířat. Používají se stejné homeopatické přípravky a vychází se ze stejných zákonitostí. Homeopatická léčba zvířat se však zásadně od humánní léčby odlišuje získáváním informací o pacientovi, v tomto případě o zvířeti. Informace o zdravotních obtížích získává homeopat od majitele zvířete a tyto informace jsou zcela zásadní pro následující léčbu. K veterináři homeopatovi by tedy zvíře měl přivést jeho majitel nebo ten, kdo s ním tráví nejvíce času.

Použití klasické homeopatie pro léčbu zvířat je možné díky platnosti zákonů Samuela Hahnemanna, který napsal: „Pokud zákony medicíny, které znám a za kterými stojím, jsou reálné, skutečné, jedině přirozené, měly by nutně najít svou aplikaci u zvířat, stejně jako ji našly u lidí.“ A již koncem 19. století používal německý veterinář Lux čtyř homeopatických léčivých přípravků.

Veterinární homeopatická léčba se využívá především u chronických neléčitelných stavů, různých poruch chování a v případech, kdy není možné pro závažné nežádoucí účinky léků použít chemická léčiva klasické medicíny.

V České republice je prozatím veterinární homeopatie na okraji zájmu jak majitelů zvířat, tak veterinárních lékařů. Ve světě mimo Evropu je ale tento způsob alternativní léčby zvířat značně rozšířen. V USA dokonce existují centra přírodní léčby zvířat, kde je zahrnuta i homeopatie.

Zvířata homeopatickou léčbu velmi dobře snášejí na rozdíl od léčiv klasické medicíny. Mnoho zvířat vnímá velmi citlivě pachy a hořkou chuť léčiv a klasické léky proto často odmítají přijímat.

Často je vhodná kombinace homeopatik a klasických léků současně. Nezbytná je však dobrá spolupráce veterináře a majitele zvířete, kdy pozorují jeho reakce na léčbu, chování, změny chuti k jídlu, pohybu. Homeopatie se nehodí u zvířat k léčbě akutních onemocnění. Je nezbytné, aby si zvíře na veterinárního lékaře postupně zvyklo a chovalo se v jeho přítomnosti přirozeně. Jedině tak je možné určit pro zvíře ten nejlepší homeopatický lék.